Intermezzo 2
Povídání švédské a české duše o mateřské roli
Švédská duše: Haló, vy tam, co to děláte? Nerozmazlujte to dítě tak! Vy se s ním mazlíte? A spíte s ním v posteli? No, to je opravdu vrchol. Poslyšte, vy nevíte, že dítě má být vedeno hlavně k samostatnosti?
Česká duše: Dobrý den. Já už vás někde viděla. Ale to už je dávno. Já si myslím, že dítě potřebuje hlavně lásku. Gejzíry lásky. Samozřejmě je nutné vymezit hranice...
ŠD: Co to blábolíte? Aha, to jste vy. Vy jste mi dala s těmi vašimi poklady. Ano, už si vzpomínám, paní chytrá! Tak já vám říkám, že to dítě vychováváte špatně. K citlivosti a závislosti. To mu bude později na škodu. Dítě má spát od začátku ve svém pokoji. Matka ho má jen občas zkontrolovat, raději si na něj moc nezvykat, stejně jí odejde, až vyroste.
ČD: Já vás nebudu poslouchat. To je neuvěřitelné, jaké vy máte výchovné metody! Matka má být co nejvíc s dítětem, hlavně v prvních letech života, aby dítě cítilo jistotu...
ŠD: Prosím vás, jakou jistotu? Kde máte v tomto nejistém světě jistotu? Čím dřív na to dítě bude připraveno, tím lépe.
ČD: Jistota mateřské lásky vám nic neříká? To je přece jediná kotva v rozbouřeném moři nejistot tohoto světa. Když dítě ztratí tuhle poslední záchranu, pak bude mít problémy, až doroste. Psychické problémy, samozřejmě. Nedostatek citů je ochudí, jejich srdce se zapouzdří. To je, jako byste chtěla, aby rostliny rostly bez životadárných slunečních paprsků, které je prohřívají, ukazují jim cestu vzhůru, poskytují jim to správné prostředí pro růst, živiny...
ŠD: Tak vy máte dokonce i básnické vlohy. Dejte pokoj! Slunce je přece pořád, nezávisle na matkách a jejich lásce. Nedostatek citů není slabostí, ale předností v tomto neuspořádaném světě. Nebudou se zbytečně trápit. Už od malička musí vědět, zač je toho loket. Je třeba je vystavovat chladu, ať si zvykají, drobečkové. Běhat bosky po studené podlaze! Být na mraze bez rukavic! Třeba i bez čepice. To je ono! Vy jste to asi ještě neslyšela, ale dítě je takřka nerozbitné. Ať leze po výškách, po stromech, po kamenech. Bude zvyklé na nebezpečí, bude umět překonávat překážky. Když některé spadne? No, pak jde asi o přirozený výběr matky přírody.
ČD: Vy mě pobuřujete! Přirozený výběr. Pch! Matka nedává na dítě pozor a vy mluvíte o přirozeném výběru. Co dělají vaše matky?
ŠD: No, přece pracují. Odevzdají dítě do školky, co nejdřív to jde, a jdou do práce. Tam je jich zapotřebí! O jejich děti se starají profesionálky.
ČD: Marně přemýšlím, proč mají tedy vaše matky děti?
ŠD: Nebuďte ironická. Je to důležité pro naši společnost.
ČD: Aha. V tom případě mi dovolte, abych byla vrcholně sobecká a měla dítě kvůli sobě. A kvůli němu. A abych si to vychutnala i s radostmi a starostmi, které nutně přijdou. Jdětě k šípku s vaším nepochopitelným skupinovým cítěním. Já se těším, že to budu já, kdo bude sledovat první nesmělé krůčky svého dítěte, jeho první slova, první otázky, nemůžu se dočkat, až mu budu zpívat ukolébavky a číst knihy, foukat první rány, já se budu radovat z jeho pokroků, které budu ovlivňovat, z jeho užaslých očí. Já budu jeho jistota, ke které se bude moci kdykoliv později vrátit. Návrat k matce by měl být návrat do ráje dětství, do světa jasnějších barev a hřejivých citů. My dvě si asi v téhle oblasti nikdy neporozumíme. A tak nám nezbývá, než si jít dál každá svou vlastní cestou.
Copyright © 2008, Kitty AB