Kamínky nadějí
4. 10. 2008
Kamínky nadějí
Včera jsem sbírala
na cestičce za domem
kamínky svých nadějí
a skládala je v mozaiku
novou a zářivou
Život rozhazuje
plnými hrstmi kamínky
špičaté, oblé, třpytkavé
i lákavě barevné
Na, vyber si!
Do pekel vede
cesta široká
osázená drahokamy
dotkni se jich a
promění se v strusku
Beruška šimravě
leze mi po ruce
Směruje mě do nebíčka
nebo do peklíčka?
A co chci já?
Trubači troubí
snad k poslednímu soudu
Ještě jsem nic nestihla
Jen pochopit, že
štěstí je uvnitř
Vyzbrojena pokorou
kráčím vstříc
své budoucnosti
svým nadějím
a svým prohrám
Copyright © 2008, Kitty AB
Komentáře
Přehled komentářů
Tvoje kniha Jen si tak trochu umřít se mi moc líbí. (Ale nejvíc se mi líbí kapitola Miminka se nemyjou).
MOOOOOOOOOC HEZKÉ
(Aninka Kaufnerová, 8. 11. 2008 12:30)