Jak se stal švédský král obětí dortového atentátu
9. 11. 2012
Sladké násilí
aneb
jak se švédský král stal obětí dortového atentátu
Ano, všichni ty scény dortových bitek z éry němého filmu dobře známe: oblíbený hrdina se ocitne v restauraci (jídelně, cukrárně), v sebeobraně hmátne po nazdobeném šlehačkovém dortu a - plác! Dort přistane protivníkovi v obličeji, dotyčný se tváří přitrouble, šlehačka se zadostiučiněním stéká po vlasech a šatech... Divák se raduje, neb cítí zadostiučinění, snad by se chtěl též připojit a prožít si onu nevýslovnou úlevu při trochu násilném, ale sladkém vyřizování účtů.
Snad je právě toto motivací nového „sportu“, provozovaného novodobými revolucionáři v některých západoevropských zemích (hlavně Francie a Belgie). V posledním roce tento fenomén dorazil i do Švédska. V první polovině tohoto roku jsme shlédli v televizi dokument o muži (tuším, že to byl Belgičan), který - jak se zdá - celou „hru“ vymyslel, dal jí pravidla a uvedl ji do praxe. Své počiny má natočené na videokazetách, jeho archiv je úctyhodný a přehledný. Jeho návod zní přibližně takto: dortový atentátník musí být osoba všemi mastmi mazaná, neboť by měl oklamat bdělé strážce a s dortem ukrytým pod pláštěm se přiblížit těsně k vybrané osobě, v nestřežený okamžik vyjmout dort a přímým „naplácnutím“ dotyčnému pokud možno na obličej dát najevo svůj nesouhlas s jeho počínáním. A pak už jen se nechat chytit a hrdě se hlásit k dortovému (ne)násilí.
Také přemýšlíte, jak úlevné by to bylo, kdybyste dortové políčky začali uštědřovat v českých luzích a hájích? Defilují před vaším vnitřním zrakem krásně zmazané obličeje? Je to tak, člověk je tvor škodolibý a zároveň hravý. Mé švédské spoluobčany zřejmě napadalo cosi podobného, neboť nedlouho poté se odehrál jeden a pak druhý dortový útok. Post ministra financí je zřejmě horké křeslo všude, a tak se jednou obětí stal Bosse Ringholm, ministr financí, druhou Leif Pagrotsky, ministr obchodu. Jejich rozzlobené tváře byly možná pro mnohé obyvatele sladkou satisfakcí.
Jenže... Minulý týden se stal obětí dortového atentátníka sám král, sympatický Karel XIV. Gustav. Byl právě s královnou Sylvií na dvoudenní návštěvě Hallandu. Chystali se usednout do auta, když v tom se z přihlížejícího davu vyřítil šestnáctiletý chlapec a zasáhl krále jahodovým dortem přímo do obličeje. Poté byl zadržen členem královy ochranky. Na otázku, jaký byl motiv jeho činu, odpověděl reportérovi: „Bořit zdi, zničit imperialismus!!!“
Mladík byl předveden k výslechu, byl mu přidělen advokát ex offo (tj. zdarma). Vyslýchán je na svobodě. Pokud by byl obžalován ze zločinu proti královskému majestátu, hrozilo by mu až šest let vězení. To ho poněkud zaskočilo. Ale má „štěstí“, že si za cíl svého dortového ataku zvolil zrovna krále. Zákony na ochranu královské rodiny se totiž vyznačují zdlouhavostí a (snad záměrnou?) toporností: žádost o vznesení obžaloby musí hlavní žalobkyně Ingela Sörgĺrd zaslat vládě, teprve tato odsouhlasí (nebo ne) další zákonný postup. Zdá se, že obyčejný člověk je chráněn zákony lépe než královský majestát, který v těle dnešního důsledně demokratického Švédska budí dojem jakéhosi trpěného apendixu.
Avšak je nutno podotknout, že král je naprostou většinou obyčejných Švédů respektován, ba možno říci i milován. Ptáte se, jak se zachoval při dortovém útoku? S noblesou a rozvahou sobě vlastní. Trochu se očistil, sklonil se nad hochem a zeptal se ho, jak to vše bylo. Pak kousek dortu ochutnal! Když přijímal omluvu svých průvodců, prohlásil: „To nic nebylo...“
A tak je třeba říci, že majestát, ač potřísněn, zůstal Majestátem. A dortovým útočníkům ubylo sympatizantů. Ve švédském království určitě.
-Queen Čiči, 2006-
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
